pátek 22. května 2015

Představitelé řecké vlády čelí otázkám zahraničních komentátorů

Po řadě náročných jednání se šéf euroskupiny Jeroen Dijsselbloem (vlevo) a řecký ministr financí Janis Varufakis zdraví už jako staří známí. FOTO - geeknewsonline.com

Představitelé řecké vlády čelí otázkám zahraničních komentátorů


Zatím vedou válku nervů, situace je kritická, do tuhého půjde v červnu

Ve světových médiích se objevují články, ve kterých reprezentanti SYRIZY čelí dotazům, které jsou stejně zajímavé jako odpovědi tázaných, takže zachytit tento názorový souboj v jeho komplexnosti je velmi užitečné. Je nepochybné, že v posledních dnech se stupňuje drama mezi vládou Řecka a jeho věřiteli, ale určité vyvrcholení lze čekat až v červnu.

SYRIZA se posledních pět let profilovala na kritice úsporného programu vnuceného Řecku zbytkem Evropské unie, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem výměnou za půjčky, které by ho zachraňovaly před platební neschopností. Část půjček musí vláda takzvaně refinancovat průběžně. Jenom v květnu to bude téměř miliarda eur, v červnu další 1,6 mld. pro MMF. Vládě Alexise Tsiprase už dochází hotovost a ocitá se před nezáviděníhodným dilematem: buď včasná výplata penzí a mezd ve státním sektoru, nebo splátky věřitelům. Představitelé řecké vlády však projevují ledový klid a radí brát zprávy světových médií jen jako součást propagandistické války. Uznávají však, že příští měsíc dojde ke střetu na ostří nože.

Současně třeba právě v centru Atén probíhá demonstrace, obvykle na hlavním náměstí Syntagma, kde pak může štípat do očí slzný plyn. Rádi hlasitě demonstrují mladí komunisté, kteří ale bohužel neradi chodí k volbám.

Připravují odchod z eurozóny?

Pokusme se nyní poněkud komplexněji zachytit názorový souboj vedený ve světových médiích. Otázky jsou směrovány na představitele SYRIZY, potažmo členy řecké vlády.

  • Nezhoršilo se po nástupu SYRIZY mezinárodněpolitické postavení Řecka hlavně uvnitř EU?

Naopak, řekli bychom, že vliv naší země v EU je dnes silnější, než před volbami, ve kterých jsme zvítězili. Příklad: sankce proti Rusku. Když po ustavení Tsiprasovy vlády předseda Evropské rady Donald Tusk vyhlásil, že sankce proti Rusku budou zostřeny, nová řecká vláda protestovala, že nebyla dotázána na názor. V ten moment se ukázalo, že i mnoho dalších vlád v EU je stejného nebo aspoň podobného názoru a že Tusk se pokusil dělat polskou politiku v evropském rouše. Takže prosadit svou výchozí pozici se Řecku sice nepodařilo, ale podařilo se prosadit postoj, který některé jiné vlády předtím nebyly ochotny nahlas formulovat. A teď se poznenáhlu ukazuje, že jsme celkem měli pravdu. Sankce proti Rusku nejsou příliš účinné a ruská ekonomika se začala poněkud vzpamatovávat. Hrubý domácí produkt tam šel dolů méně, než se čekalo.

  • Nepřipravuje se Řecko na variantu odchodu z eurozóny, kdy by potřebovalo partnera, který ho nějak podepře?

To je absolutní nesmysl. Rusko je veliké, ale relativně chudé. I kdyby měli peníze, žádali by od nás tolik ústupků a koncesí, že by to pro nás stejně bylo nepřijatelné. Víme, že se hovoří o vojenské základně v Soluni, nebo klidně i o více základnách. Chtěli by, aby ruské soukromé firmy u nás dostávaly státní zakázky. Ano, už si o to říkali i během jednání řeckého premiéra v Moskvě. Ale to my si nepřejeme, jsme realisté.

  • Kde se v Řecích vůbec bere taková sympatie k Rusku? Přitom existuje jak na levici, tak na pravici. Konzervativce může Rusko přitahovat díky pravoslaví, to ale není případ reprezentantů SYRIZY.

To skutečně není. Zajímavé je, že řecká a ruská církev nejsou nijak zvlášť spřátelené, na Atosu panuje napětí mezi řeckými a ruskými kláštery. Obecně však platí, že sdílené náboženství vede k větší blízkosti. Mezi Řeky se dodnes traduje, že Rusko hrálo obzvlášť důležitou roli při osvobozování válek na Balkáně proti Osmanské říši, což ale není zcela pravda. Proč ta dávná sympatie k SSSR?

Řecká společnost je od konce 2. světové války nalevo. Dá se říci, že v zemi existuje strukturální levicová většina. Je to nostalgie po Sovětském svazu. Lidem nějak většinou nevadí, že v Rusku je dnes značně brutální kapitalismus. Pro všechny země by bylo nebezpečné, kdyby roztržka mezi Řeckem a EU ve východním Středomoří způsobila geopolitické vakuum. Nikdo netají, že v Řecku má vojenské základny Amerika.

Proč požadavky na poválečné vyrovnání

  • Jaký má řecká vláda vztah k Německu? Vznáší požadavky na reparace za 2. světovou válku, což se dosud nedělo. V německých novinách je ovšem možno se dočíst, že věcně vzato jsou řecké nároky celkem oprávněné, logické.

Jde tu o dvě různé věci: o reparace a o vynucenou půjčku, kterou Hitler vnutil obsazenému Řecku. Oficiálně měla jít na pokrytí nákladů, které měli s okupací země, ve skutečnosti si z půjčky platili tažení v severní Africe. V dnešních cenách dělá 11 miliard eur. Půjčka byla bezúročná. S reparacemi dohromady by to však dělalo 230 miliard eur. U reparací jde o zničené majetky, loupeže surovin, zboží. Celý německý tabákový průmysl stál na tabáku z Řecka. Nacisti ho v Řecku ukradli a svým tabákovým firmám v Německu podali. Bylo také ukradeno mnoho uměleckých předmětů, což ovšem v minulosti dělali i jiní.

Putin našemu premiérovi v Moskvě předal dvě řecké ikony, které předtím ruský stát koupil od soukromníků v Německu. Ukradl je za války generál Müller, v roce 1947 byl v Aténách popraven. Ukradených předmětů bude v Německu v privátních sbírkách celá řada. Němci za okupace prováděli v Řecku ilegální archeologické vykopávky. Vláda v Berlíně by měla po řeckém ukradeném umění pátrat.

Pokud jde o reparace, řecká vláda navrhla spolkové vládě vytvořit společnou smíšenou komisi, která by reparační nároky zkoumala. Zasedali by v ní archeologové, znalci mění, ekonomové a právníci. Německá vláda to odmítá. Mají strach, že kdyby kývli nám, přijdou se svými požadavky Rusové, Nizozemci, Poláci a další. V roce 1953 se v Londýně Němcům povedlo odsunout otázku reparací do momentu sjednocení Německa. Mysleli si, že k němu nikdy nedojde. Německá strana při jednáních dosáhla toho, že výraz mírová smlouva nebyl použit. Nyní tvrdí, že reparace jsou vázány na mírovou smlouvu.

Řecká vláda tehdy smlouvu 2+4 nepodepsala, není jí tedy vázána. Berlín tvrdí, že Řecko v roce 1970 tuto smlouvu, spolu s dalšími účastníky budoucí KBSE, ratifikovalo. To je ovšem německý právní výklad. Pokud by Řecko tento výklad uznalo, nic z toho se nevztahuje na válečnou půjčku. Neexistuje ovšem soud, kam se obrátit. Tedy, je to předmět pro mezivládní jednání, takže Atény čekají, co k tomu řekne Berlín.

Řecká vláda má jisté vyhlídky (ne, pokud jde o pokus dostat z Němců peníze za válku), že určitá naděje je u nucené půjčky. S reparacemi jsme pesimisté. Reparace a vynucená půjčka nemají nic společného s jednáním mezi Řeckem s EU, to je bilaterární záležitost. Německá vláda, jmenovitě ministři Schäuble a Gabriel, se naprosto cíleně pokouší spojit otázku reparací a půjčky s aktuálním jednáním o dluzích Řecka, aby ten letitý spor devalvovala a Řeky představila jako nevděčníky, kteří si brali půjčky, a když je vyčerpali, začali v nouzi vyhrabávat staré záležitosti z 2. světové války, která Řecko těžce poškodila.

Země je trvale vystavena dezinformační válce

  • Domníváte se, že si lidé v Evropě dostatečně uvědomují, co se v Řecku sociálně vzato posledních pět let děje? Co vědí o životě normálních Řeků? V povědomí části Evropanů je řecká nezaměstnanost 26 %, u mládeže jde o 60 %.

Od počátku série krizí se 300 tisíc Řeků vystěhovalo a jde na rozdíl od 50. a 60. let o vysoce vzdělané a kvalifikované lidi: inženýry, lékaře apod. Váháme používat slovo sociální katastrofa, lidem to evokuje obrázky z Afriky, ale možná se to nakonec říct dá. Řekové neporovnávají svůj život s Afrikou, ale se svým předchozím životem. A ve srovnání s tím, jak se jim vedlo před pěti lety, to v mnoha případech samozřejmě sociální katastrofa je.

Kritická situace je od roku 2009. Pokud by řecký stát zkolaboval, dostanou se do Evropy i přes Řecko obrovské masy uprchlíků z jihu i východu. Řecko zatím není padlý stát, ale EU si musí dobře promyslet, jak má probíhat další vyjednávání.

  • Co se SYRIZE zatím povedlo vůči MMF, ECB a EU vyjednat ohledně dluhu Řecka?

Povedlo se celou záležitost zpolitizovat. Nedá se pořádně mluvit o finančně politických otázkách, dokud se obě strany nedohodnou na makroekonomickém rámci. Povedlo se alespoň změnit postavení takzvané Trojky (MMF, EU, ECB), když už se řecké vládě nepodařilo se jí zbavit. Před příchodem nové vlády se vždycky dohodl úsporný program, přijeli představitelé Evropské komise, ECB a MMF, usedli na ministerstva a vykonávali téměř právo veta. Naše vláda jim řekla: Takhle to dál nejde, máte právo pouze na informace. Nemáte právo podávat návrhy. Sbírejte data a pak je předkládejte svým nadřízeným. A s těmi se potom řecká vláda může dohadovat o politice. Řecký premiér se zavázal k primárnímu rozpočtovému přebytku, který je sice na 33 procentech toho původního, ale důležité je, že o tom, jak Řecko přebytku docílí, si rozhodne ono samo. Tudy probíhá základní linie sporu a zatím není rozhodnuto.



Řecký premiér Alexis Tsipras ví, že musí vyhrát především válku nervů. FOTO - businesstimes.com.sg


Řecko je dnes jedinou zemí na světě, již se podařilo plnit svoje závazky na finančních trzích, aniž by si muselo půjčovat nové peníze. Už od června 2014. Je to obrovsky těžké, ale Řekové to dokázali. Nevíme však, jak dlouho to vydržíme. Vycházíme z toho, že není v ničím zájmu, aby Řecko padlo. Schäuble řekl o Portugalsku, ale platí to i o Řecku, že je to jak za studené války. Hledíme si do očí, stojíme proti sobě, a kdo první mrkne, prohrál. Je to válka nervů. Pozná se to i na tom, že kdykoliv se jednání dostanou do slepé uličky, rozpoutá se intenzivní propagandistická válka.

Není pravda, co napsal Financial Times, že Atény neformálně žádají MMF, aby odložil splatnost kreditů, protože už v řeckém rozpočtu došly peníze. Řecká vláda se nemusí zatím brutálně rozhodovat. Kritický moment přijde v červnu. Do té doby bude Řecko neustále vystaveno informační a dezinformační válce.

Řecko je ochotno jít na určité kompromisy, například v otázce privatizace, i když ne úplně. Budou dokončeny privatizační projekty, které už běží, ale nezačnou nové. Státními zůstanou elektrické rozvody a voda. Podle původních plánů se měly privatizovat. Parlament projednává zákon o znovuzřízení státní televize, kde bylo v rámci úspor propuštěno 2900 zaměstnanců, 600 z nich odešlo do penze a někteří si zatím našli jinou práci. Televize nové přijme díky novému zákonu kolem 1300 lidí.

Sociální stát likvidovat nemíní

  • Co předvolební sliby, že stát zaplatí elektřinu a nájmy nejchudším domácnostem?

Legislativa je už přijata. Týká se to kolem 300 tisíc domácností, které dostanou buď proud zadarmo, nebo jiné subvence na provoz domácností. Jde o kolem 200 milionů ročně. Sociální stát nemíníme likvidovat.

  • Jak si stojíte v boji s korupcí, což bylo velké téma SYRIZY před volbami.

Zaznamenali jsme velký pokrok. Na běžícím pásu se odhalují korupční případy, nabíhají soudní procesy, pokoušíme se vypořádat s daňovými úniky. Bylo zřízeno ministerstvo k potírání hospodářské kriminality. Ministr oznámil, že disponuje seznamem 58 tisíc občanů podezřelých z větších daňových úniků. Těmi se myslí částky přesahující 200 tisíc eur. Bude to velký zápas.

Daně se začaly vybírat celkem dobře. Sázíme na cestovní ruch, letos by mělo přijet 25 milionů turistů, víc, než loni, hoteliéři se dosud vyhýbali placení daní. Nějak to vše zvládneme, mluvíme snad s rozumnými lidmi, ne s Islamisty.

Jaromír SEDLÁK

Žádné komentáře:

Okomentovat