středa 22. července 2015

Projev kubánského ministra zahraničí při otevření velvyslanectví ve Washingtonu



Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodríguez Parrilla promluvil na obřadu znovuotevření kubánského velvyslanectví ve Spojených státech ve Washingtonu v pondělí 20. července.
Vaše Excelence paní Roberto Jacobsonová, zástupkyně ministra zahraničí;
Funkcionáři vlády USA, kteří ji doprovázíte;
Ctihodní členové Kongresu;
Vážení představitelé organizací, hnutí a institucí USA, kteří jste vyvíjeli obrovské úsilí ve prospěch změny politiky mezi USA a Kubou a zlepšení bilaterálních vztahů;
Vážení představitelé organizací a hnutí vlastenecké emigrace;
Vzácní velvyslanci;
Soudruzi z kubánské delegace;
José Ramóne Cabañasi, Chargé D’ Affairs;
Funkcionáři a pracovníci kubánského velvyslanectví;
Vážení přátelé;
vlajka, již uctíváme u vchodu do tohoto sálu, je tatáž, již jsme zde stahovali před 54 roky, již zaníceně držela na Floridě rodina osvoboditelů a později muzeum našeho východního města Las Tunas jako předtuchu, že tento den určitě přijde.
Opět na tomto místě vlaje vlajka s jednou hvězdou, jež ztělesňuje šlechetnou krev, jež byla prolita, oběti a boj, jenž po více než sto let vedl náš lid za národní nezávislost a plné sebeurčení, vystaven nejvážnějším výzvám a rizikům.  
Dnes vzdáváme poctu všem, kteří zemřeli na její obranu, a obnovujeme závazek soudobých generací, zcela přesvědčených o těch novějších, že jí budou sloužit se ctí.
Vyvoláváme památku José Martího, který byl zcela oddaný boji za svobodu Kuby a dokázal získat hluboké znalosti o Spojených státech: ve svých „Severoamerických obrazech“ plasticky vylíčil velký národ na severu a opěvoval jeho ctnosti. Také nám předal varování před jeho přehnanou touhou po nadvládě, jež se potvrdila dlouhou historií neshod.
Dokázali jsme to k tomuto datu díky pevnému a moudrému vedení Fidela Castra Ruze, historického vůdce kubánské revoluce, jehož myšlenky budeme vždy ctít s nejvyšší oddaností. Teď připomínáme jeho přítomnost v tomto městě v dubnu 1959 kvůli prosazování spravedlivých bilaterálních vztahů, a také jeho upřímný hold Lincolnovi a Washingtonovi. Důvody, které ho přivedly to této země tak brzy, jsou stejné jako ty, které jsme sledovali po celá ta desetiletí, a splývají přesně s těmi, které sledujeme dnes. Mnozí v tomto sále, ať už politici, novináři, vyjímečné osobnosti na poli umění nebo vědy, studenti nebo američtí společenští aktivisté, dokázali ocenit nekonečné hodiny obohacujících rozhovorů k komandantem, které jim umožnily lépe pochopit naše důvody, cíle a rozhodnutí.
Tento obřad je možný díky svobodné a neotřesitelné vůli, jednotě, obětování, nezištnosti, heroickému odporu a práci našeho lidu, a také síle kubánského národa a jeho kultury.
Několik generací revoluční diplomacie se sešlo v tomto úsilí a nabídlo své mučedníky. Příklad a energická řeč Raúla Roi, Ministra důstojnosti (Raúl Roa Garcia, kubánský ministr zahraničí 1959-1976; pozn. překl.) stále inspiruje kubánskou zahraniční politiku a zůstane navždy v paměti mladších generací a budoucích diplomatů.
Přináším pozdravy od prezidenta Raúla Castra jako vyjádření dobré vůle a zdravého odhodlání k postupu vpřed, pomocí dialogu, založeného na vzájemném respektu a svrchované rovnosti, k civilizované koexistenci, dokonce navzdory rozdílům, jež existují mezi oběma vládami, což umožňuje řešit bilaterální problémy a prosazovat spolupráci a rozvoj vzájemně prospěšných vztahů, jak oba národy touží a zasluhují.
Víme, že toto přispěje k míru, rozvoji, spravedlnosti a stabilitě na kontinentu; realizace účelů a zásad, uchovaných v Chartě OSN a v Proklamaci Latinské Ameriky a Karibiku jako zóně míru, jež byla podepsána na Druhém summitu Společenství Latinskoamerických a karibských států, pořádaném v Havaně.
Dnes znovunastolení diplomatických vztahů a znovuotevření velvyslanectví dokončilo první etapu bilaterálního dialogu a vydláždilo cestu ke složitému a určitě dlouhému procesu k normalizaci bilaterálních vztahů.
Výzva je obrovská, protože normální vztahy mezi Spojenými státy americkými a Kubou nikdy neexistovaly, navzdory jednomu a půl intenzivních a obohacovaných spojnic, jež mezi oběma národy existují. 
Plattův dodatek (Platt Amendment), vnucený v roce 1902 za vojenské okupace, zmařil osvobozenecké snahy, jež počítaly s účastí nebo se sympatiemi celkem mála amerických občanů, a vedl k uchvácení kusu kubánského území na Guantánamu. Jeho hanebné následky zanechaly nesmazatelný otisk v našich společných dějinách.
V roce 1959 Spojené státy odmítly přijmout existenci plně nezávislého malého sousedního ostrova, a mnohem méně, o pár let později, socialistické revoluce, jež byla nucena se bránit a od té doby ztělesňuje vůli našeho lidu.
Poukázal jsem na dějiny, abych potvrdil, že dnes se otevřela příležitost zahájit práci k nastolení nových bilaterálních vztahů, naprosto odlišných od těch, jež kdy v minulosti existovaly. Kubánská vláda je k tomu plně zavázána.
Jen odstranění ekonomické, obchodní a finanční blokády, jež zavinila tolik škody a utrpení našemu lidu; vrácení okupovaného území na Guantánamu a respektování kubánské svrchovanosti dodá nějaký smysl historické události, jež jsme dnes svědky.
Každému kroku vpřed se dostane uznání a příznivého přijetí u našeho lidu a vlády, a s největší jistotou povzbuzení a souhlasu Latinské Ameriky a Karibiku i celého světa.
Potvrzujeme ochotu Kuby směřovat k normalizaci vztahů se Spojenými státy v konstruktivním duchu, ale absolutně bez jakéhokoli předsudku vůči naší nezávislosti nebo vměšování do záležitostí, které spadají pod výlučnou svrchovanost Kubánců.
Trvání na dosažení zastaralých a nespravedlivých cílů jen s nadějí na pouhou změnu metod k jejich dosažení je neuzákoní, ani nepodpoří národní zájmy Spojených států nebo jejich občanů. Kdyby k tomu ale mělo dojít, jsme připraveni se této výzvě postavit.
Zapojíme se do tohoto procesu, jak napsal prezident Raúl Castro v dopisu z 1. července prezidentu Obamovi, „povzbuzen vzájemným záměrem rozvíjet zdvořilé a kolegiální vztahy našimi národy a vládami“.
Z tohoto velvyslanectví budeme neúnavně pokračovat v práci na prosazování kulturních, ekonomických, vědeckých, akademických a sportovních vztahů a přátelských vazeb mezi našimi národy.
Rádi bychom vyřídili úctu a uznání kubánské vlády prezidentovi Spojených států za naléhání na Kongres USA, aby odstranil blokádu, a za změnu politiky, již vyhlásil, ale především za tendenci, již ukázal použitím své výkonné moci k tomuto účelu.
Zvlášť připomínáme rozhodnutí prezidenta Cartera otevřít příslušné Zájmové sekce v září 1977.
S radostí vyjadřuji svůj vděk vládě Švýcarské konfederace ta to, že posledních 24 let zastupovala kubánské zájmy.
Jménem kubánské vlády a lidu bych rád vyjádřil vděk členům Kongresu, vědcům, náboženským vůdcům, skupinám solidarity, podnikatelům a tolika občanům USA, kteří tak tvrdě pracovali tolik let na tom, aby přišel tento den.
Rádi bychom vyjádřili uznání většině Kubánců, usídlených ve Spojených státech, kteří hájili a vyvolávali jiný druh vztahů této země s naším národem. Hluboce dojati nám říkali, že znásobí své úsilí a zůstanou věrní odkazu vlastenecké emigrace, jež podporovala ideály nezávislosti.
Rádi bychom vyjádřili vděčnost našim latinskoamerickým a karibským bratrům a sestrám, kteří rezolutně podporovali naši zem a vyzývali k nové kapitole ve vztazích mezi Spojenými státy a Kubou, stejně jako to dělali s vyjímečnou vytrvalostí mnozí přátelé z celého světa.
Opakuji naše uznání vládám, zde zastoupeným diplomatickými sbory, jejichž hlas a hlasování ve Valném shromáždění OSN i na dalších fórech byly rozhodujícím přispěním.
Z této země José Martí organizoval Kubánskou revoluční stranu, aby vybojovala svobodu, plnou spravedlnost a plnou důstojnost lidských bytostí. Jeho myšlenky, hrdinsky obhajované v roce jeho stého výročí, jsou i nadále hlavní inspirací, jež nás posouvá po cestě, již si náš lid suverénně vybral.
Velice vám děkuji.
20. 7. 2015 12:07:47
(překlad Vladimír Sedláček 22. 7. 2015)